Tomáš Roreček, Idea maker, RORECZECH s.r.o. V posledních měsících chodím pravidelně do fitka. Ufff… :-) Na několika televizích tam je stabilně puštěné Óčko, takže mám celkem slušný přehled o tom, co na něm hrajou, ale taky o reklamách, které běží mezi tím. Zpívaná reklama na Aquilu („Neříkej mi baby“) se dost dobře přehlédnout nedá – Více…

Billboard není leták, inzerát nebo packshot tv spotu. Pokud člověk jede kolem billboardu v autě, je reakční čas neuvěřitelně krátký. Všechny billboardy asi nemohou být „vizuální skandál“, jak požadoval jeden z reklamních klasiků, ale vždy by mělo jít o co největší stručnost, údernost a vizuální jednoduchost, jinak to prostě fungovat nemůže.

Při vší úctě k neurologii, připadá mi to jako věřit, že při sexu ve výkladní skříni na rušné ulici bude člověk myslet stejným způsobem a na stejné věci, jako když je v soukromí své postele…

No nevím… Být členem pracovního týmu, který se nějaký „guru“, který přiletí „na otočku“, snaží PŘIVÉST K VĚDOMÍ povídáním, že bychom měli chodit víc na obědy a do obchodů, asi ho rovnou fyzicky inzultuju… :-)

Ačkoli David Ogilvy své knihy napsal už před desítkami let, většina pravidel, která definoval, stále platí. A nad jinými se přinejmenším stojí za to zamyslet.

Něco však, myslím, mají ty příběhy s těmi Vašimi přece jen společného, abych se mohl přihlásit mezi Vaše žáky a následovníky: snahu prospěti reklamou i obchodem jiným, najíti si v prodavačském kumštu trochu dobrodružství a chlapského zápolení.

V ideálním světě by si člověk měl reklamního sdělení všimnout, být jím zaujatý, „do smrti“ si je pamatovat a snadno si je vybavovat. V reálném světě je dobré pro to něco účinného dělat. Aby se věci lépe pamatovaly, existují už tisíce let mnemotechnické pomůcky. Těmi z našeho hlediska nejzajímavějšími jsou rytmus, rým, zvukomalebnost a melodie.