Tomáš Roreček, Idea maker, RORECZECH s.r.o.

V posledních měsících chodím pravidelně do fitka. Ufff… :-) Na několika televizích tam je stabilně puštěné Óčko, takže mám celkem slušný přehled o tom, co na něm hrajou, ale taky o reklamách, které běží mezi tím. Zpívaná reklama na Aquilu („Neříkej mi baby“) se dost dobře přehlédnout nedá – už jen kvůli tomu, že je to jedna z mála, která pravidelně donutí skoro všechny okolní cvičenky zvednout hlavu a na televizi se v tu chvíli podívat. Jsou to holky a paní různého věku a určitě i různého vzdělání a různých profesí, ale tohle je zjevně spojuje – ta reklama je ZAJÍMÁ, na rozdíl od většiny jiných spotů tenhle prostě VNÍMAJÍ. Chlapy, cvičící ve stejném fitku, to takhle samozřejmě nebere, ale řekl bych, že oni v tomhle případě cílovou skupinou fakt nejsou.

Většinu chlapů to asi naopak dost vytáčí, o čemž svědčí třeba i nedávná reakce Jakuba Horáka, alias Chytré horákyně:
Mám Jakuba a jeho komentáře rád, ale tady s ním souhlasit nemůžu, jakkoliv ho naprosto chápu…

Nevím, kdo psal ten text (já ne!), ale jako letitý textař v oblasti pop music (Kryštof, Chinaski aj.) vím, jak je to občas těžké, když potřebujete mít na konci verše dlouhou slabiku a nejede přes to vlak… Ten instrumentál („nejsem holčičkou“) je to nejmenší, co mi na tom vadí. Gramaticky je to obhajitelné – a kdyby se v textech mohla používat pouze a výhradně hovorová čeština, moc by jich nezůstalo.

Texty songů a to, jak lidi doopravdy mluví, jsou dvě trochu odlišné věci. Kdyby nebyly, neobstál by třeba ani Kubův oblíbený song „Hráč“ od Turba, kde se mimo jiné zpívá: „… to každý UMÍ, hrát jak král…“ Řekl by to takhle někdo? Ne, každý by řekl: „… to umí KAŽDÝ, hrát jak král…“ :-)

Ale zpět k té reklamě a hudební skupině. Na rozdíl od Jakuba jsem zatnul zuby a na příslušné stránky jsem se podíval. S heroickým sebezapřením a sílícím tikem v oku jsem se dokonce prokousal charakteristikami členek skupiny. Dozvěděl jsem se mimo jiné, že slečna Karolína se hudbě věnuje od dětství, první píseň, co kdy nazpívala, se jmenovala „Nesahej mi na kolínko“ a ráda nosí klobouk po dědovi, ve kterém nejraději skládá písničky. Slečna Ivy zase nezkazí žádnou zábavu a je skvělým parťákem do nepohody. Slečna Barbora naproti tomu vyšlapala na nejvyšší vrcholky Krkonoš a v dětství byla roztleskávačkou a „přivaděčkou“ na boxerských zápasech. Slečna Angeé je milovnice bot a New Yorku, kde se opravdu cítí jako doma. Slečna Elly hrála na příčnou flétnu a s tancem se dostala až do Brazílie. A slečna Anna, která má největší sen projet všechny pláže světa a surfovat, studuje obor Arts management a okrajově ji zajímá forenzní psychologie. – Jak říkám, nebylo to jen tak… :-)

Jenže ten song má pro řadu holek fakt chytlavý refrén – a na Youtube má k dnešnímu dni už skoro 3 miliony shlédnutí (2 957 558)…

Nejsem cílová skupina, dívčí skupiny tohoto druhu nejsou ani trochu můj šálek čaje, ale ten song už mám chtě nechtě vypálený do hlavy a u regálu s balenou vodou mi sám od sebe automaticky vytane. Rytmus, rým a melodie jsou prostě mnemotechnické pomůcky, před kterými se těžko utíká.

Řekl bych, že v tomhle případě se Aquile (ve vztahu ke SKUTEČNÉ cílové skupině téhle reklamy) její investice dost vyplatila…

by