Většina lidí bere reklamu jako zlo. Pokud se vyskytne kampaň, která účinně komunikuje svá sdělení, a přitom ji lidé mají rádi natolik, že je to smiřuje s existencí reklamy jako takové, měli by lidé z oboru být schopní takové kampani přiznat, co její jest – a to rozhodně není bronz.
Miluju laskavou jednoduchost…
Škoda, že tohle už je pryč…
Při vší úctě k neurologii, připadá mi to jako věřit, že při sexu ve výkladní skříni na rušné ulici bude člověk myslet stejným způsobem a na stejné věci, jako když je v soukromí své postele…
Tak zadlužená Tatra změnila majitele… Doufám, že se ta značka udrží… Tady je pár inzerátů ze šťastnějších dob…
No nevím… Být členem pracovního týmu, který se nějaký „guru“, který přiletí „na otočku“, snaží PŘIVÉST K VĚDOMÍ povídáním, že bychom měli chodit víc na obědy a do obchodů, asi ho rovnou fyzicky inzultuju… :-)
ING. J. SOLAR – původním jménem Slabý…:-) – byl jeden z nejviditelnějších prvorepublikových admanů.
Ačkoli David Ogilvy své knihy napsal už před desítkami let, většina pravidel, která definoval, stále platí. A nad jinými se přinejmenším stojí za to zamyslet.
Něco však, myslím, mají ty příběhy s těmi Vašimi přece jen společného, abych se mohl přihlásit mezi Vaše žáky a následovníky: snahu prospěti reklamou i obchodem jiným, najíti si v prodavačském kumštu trochu dobrodružství a chlapského zápolení.
V ideálním světě by si člověk měl reklamního sdělení všimnout, být jím zaujatý, „do smrti“ si je pamatovat a snadno si je vybavovat. V reálném světě je dobré pro to něco účinného dělat. Aby se věci lépe pamatovaly, existují už tisíce let mnemotechnické pomůcky. Těmi z našeho hlediska nejzajímavějšími jsou rytmus, rým, zvukomalebnost a melodie.